Uhelná

Uhelňácký Mlž pošesté

Půlku prázdnin Uhelná znovu oslavila svým sousedským vesnickým festiválkem Uhelňácký Mlž. Návštěvníci byli opět proti místním v přesile, a to i kdybychom se my domácí dostavili na Mlží louku úplně všichni včetně nemluvňat (které tu v současnosti vlastně nemáme).

Nejmenší okrajová část Hrádku nad Nisou, o které dole ve městě někteří ani nevědí, že existuje, za těch pět let od prvního ročníku prožívá doslova období obrození. Veřejný prostor tu od konce druhé světové války jen chátral a zkomíral. Symbolem toho všeho byla kaplička uprostřed, ze které nakonec zbyly jen rozpadající se obvodové zdi.

Časy se naštěstí mění. V loňském roce jsme v rámci Mlže opravenou kapličku slavnostně otevírali a ani letos o festivalu nezůstaly její dveře nad nedávno dokončeným dlážděním zavřené. Multižánrovosti akce, na kterou odkazuje už mlž v názvu festivalu, dává druhá stage v kapli další rozměr. Otevírá prostor pro komorní vystoupení, která by na Mlží louce s tradičním pódiem z návěsu zdaleka neměla svou atmosféru. Letos se tak v kapličce mohla představila Kaya v doprovodu Tomáše Nezdary. Kouzlo místa se jim podařilo využít beze zbytku.

Hlavní program však probíhal pod širým nebem. Akci zahajoval na louce za vodárnou Trajekt a s ním i domácí kytarista Petr Pleskač, jinak hlavní organizátor festivalu. Počasí v tomto roce hodně hrozilo a trochu i zlobilo. Nakonec jsme se troše deště nevyhnuli, jenže to nebyla smůla. Bylo to velké štěstí. Původně mělo podle předpovědí intenzivně pršet celý den. Návštěvníci nám přesto zůstali věrní, přišli a přeháňkami se nedali odradit. Děkujeme!

V poklidnějším festivalovém odpoledni se na pódiu vystřídal Stan Band s hrádeckými skupinami Vobuty a Přízeň. Do noci poté zahřměl Orloi! (s domácím Petrem Slavíkem za baskytarou) následovaný další libereckou formací Lessyho voheň. Směs punku, bigbítu i rock and rollu konečně pořádně zvedla lidi z lavic.

Rozloučení s festivalem si vzal na starost Petr Pleskač. Ne všechno z jeho dojatého a zároveň roztomilého projevu lze po vystřízlivění publikovat, nicméně vedle jadrného sbohem, poděkování divákům i našim podporovatelům a pozvánky na příští rok neopomenul zdůraznit: „Děkujeme Městu Hrádek nad Nisou v čele se starostou, že nás podporuje, protože nebýt města, neměli bychom tu ani festival, ani jiné věci, ale tak akorát úplný… :).

Tak za rok na shledanou!